Životopis

  Už od malička jsem dělal s neuvěřitelným zápalem všechno co mne bavilo. Učil jsem se, rozebíral, analyzoval a samozřejmě také demoloval. Jeden technický objev se mi stal takřka osudným, avšak tehdy se projevily i mé sportovní vlohy a zachránily mne (parakotoul se mi hodil ještě mnohokráte poté, nikdy sem ho už ale neprovozoval z takové výšky)

totální likvidace rudého práva !!

  U ničeho jsem však nevydržel dlouho, vždycky jsem se věci věnoval jen do té doby, než jsem pochopil o co jde a jak to funguje. Domov se tak začal plnit rozebranými věcmi rozházenými přečtenými knížkami, a vším ostatním co se mi dostalo do spárů...

  Bohužel se ne vždy jednalo o děj vratný, a tak se rozhodlo, že se budu věnovat hudbě... Začal jsem tedy v 5ti letech hrát na naposto nevinný nástroj, zobcovou flétnu. Velmi brzy se však přišlo na to, jaký kravál může i malá flétna způsobit, tak jsem byl jako tehdy mnohé dítě, zařazen k ing.Žilkovi (jeho kdysi normální dcera nyní šaškuje v teletele, aby mne naučil vyluzovat i libé tóny. Akce se zdařila, dostal jsem výuční list a naučil jsem se hrát i na altovou. Protože s píšťalou v puse se blbě zpívá, začal jsem s dalším instrumentem, kytarou, které se až na přestáky v poslední době, způsobené maturitou, a spoustou zkoušek věnuji.

Punťa Jack

  Po celou tu dobu se mnou vždy byl věrný přítel, pes Punťa. Nevím jakým zázrakem přežil moje nálady, ale dožil se dne, kdy přišel jeho živý nástupce. Jack ovšem mého oblíbeného plyšáka bez okolků roztrhal hned, jak mu narostly zuby, no a tak mám psa jen jednoho (naštěstí) Dneska mu bude devět lidských let a je docela fajn. Má ovšem podobné neduhy jako jeho páníček.. je mlsný líný neposlušný ... ale stejně ho mám rád :-)

  Škola u mě, jistě podobně jako u spousty z vás, zaujímá své vlastní místo. Navštěvoval jsem toho času hnedle šest ústavů pro výchovu. No jo. Základní škola byla takřka rájem, vyjma několika desítek nedopatření, chlapecké nesmělosti a jedné opravdu neúmyslné exploze, za kterou jsem dostal "Napomenutí třídního učitele". Vzhledem k tomu, že je to má jediná poznámka, jsem na ni patřičně hrdý. Souběžně jsem navštěvoval Lidovou školu umění, ve které se snažili naučit mě hrát na sopránovou a následně altovou flétnu, pak trumpetu no a konečně kytaru. V něčem uspěli, v něčem ne, tak už to bývá ... Ještě dnes vzpomínám na své pyrotechnické začátky, spojené se studii na této škole. Jistý profesor Schwartz mi poskytl základy (mnozí jeho kolegové ještě v obavách vzpomínají;-) nu a pak už to šlo samo. Po opuštění těchto dvou škola jsem uznal tento koníček za příliš nebezpečný a na dobro jsem ho zanechal .

moje fotka z maturitaku, ktera se nekam ztratila .. nekdy ji  opetovne oskenuju

  Jako mnoho soukmenovců, ani já pořádně nevěděl co dál. Už od dětství, kdy jsem utrpěl první elektriký šok, mne přitahovaly zásuvky, no tak jsem šel na elektrotechniku. Vybral jsem si opravdu dobře, tato škola mi totiž poskytla přesně to, co jsem potřeboval ... přátelský kolektiv, ve kterém jsme hráli zajímavé hry - nepočítaje šachy , ve kterých naše škola pravidelně udržívala bramborovou medaily a karty, nezbytné pro přežití dílen a jiných předmětů, byly snad nejdůležitějšími hry na ampéra a na rezistor; a samozřejmě také jistotu, že mám kam jít, jistotu, že z písemky od ing.Doubravové dostanu 5, jistotu, že pokud se nebufluji, nedá mi ing.Jirout lépe jak za 3, ale pořád tu byla jistota, která mi teď chybí... Po čtyřech letech úspěšných studií a reprezentace školy, se nemožné stává skutečností. Ano, udělal jsem 'zkoušku dospělosti', maturitu. Přišlo 2.dilema nevědomosti, nic neumím tak co bude dál?

  Řekl jsem si, že budu pokračovat v tom co se do mě na střední snažili naučit, tj. slaboproud, informatika a programování, a tak byla má volba více než jasná. Nyní tedy ještě pořád studuji, ale štve mě, že už mi skoro nezbývá čas na zájmy. Jsou to 2týdny, co jsem zjistil, že na kytaru ještě ano, zpívat ještě trochu, šachy sem tam vyhraju, ale toť vše, víc se po mně chtít nemůže! Uvidíme kam až to povede ...

  Volný čas není, ale snažím se ho nahrabat kde se dá. Poté ho obětuji buď kytaře, programování v C/C++, tvorbě těchto stránek, přátelům, výletům, jídlu nebo mé snad nejoblíbenější činnosti, spánku.